Teče nám čas

Honem spěchejte, motýlové, vždyť už dnové se nám krátí

léto se otáčí do svého zlomu k tomu  sbírá si odkvětí

...spěchejte motýlci ještě chvíli obleťte nad mou hlavu zvanou věž

k oblakům vzneste se. Možná, že naposled

Zítra nebesa navléknou na sebe jiný vzhled třeba 

pak uvěříte zajisté, že nebyla to lež

 a raději se už raději zakuklíte

Proudem, oblačným nám totiž  rychle  teče  čas

rychleji než bychom chtěli

Mí motýlkové   

právě mne naposled obletěli

Keď sa čerti ženili

Ej to bolo burlivo  na tej obloze, čertiska sa ženili, bolo neblaze;

vietor jim bol ,krstěník , dášť jim zpieval fučný ryk, 

hrom - nebeský kostelník do veže na zvony trískal

čert najstarší si len pískal

...a nám bolo blaze za oknem len pozerat

Nechť; len preletí pres ten rad domov v ulici...

Len aby tu nezabudli tu čertovskou čepici

vprostred oblohy

Teče nám čas

í

Bylo velké pozdvižení, věže došly k pomýlení- všeho do času:
V smyslu pro krásu zapomněly počítat

kolik  že dní  a kolik hodin je jim vlastně v tomhle městečku?
Teď nejstarší - hrad jim začal vyčítat
Čísla jste si rozsypaly, pavučiny oblétaly ciferníky
Díky, hradní věži, která náš čas střežíš
Kde jsou ale číselníky staré doby? Sama nevíš
Nechaly nám jenom tečky vprostřed dolních domečků....

U Lubky

Ej, přišla já si posedět, a co se nedělo
z obrázků Lubky na mně zhlížely rozeběhnuté uliční věže
a domky plné zvědavých okenic
Doteď si se svou malířkou povídaly
...a teď se se zvědavostí potýkaly
Co nového jsem přišla říct že děje se kde?

Jako ty  babky z ulice
pošťuchují se velice, velice povídavé
domky, okenice, věžice

Luby, dobře je mi mezi nimi

Ako dedo číslice postrácal

Hoj, taká byla pohoda, svobodička, svoboda
na tej  louce zelené, motýlami prostrené

Náš deduško si mezi květy lehl,počal ihned  laskati se s nimi
 však zdáli věž z kostola sa přitulila: "Čože nepočítáš  kolko je do zimy?"

"Oj, já číslic postrácal som v tomto čase,
veď přilehni si; nač počítat v takej kráse?!"

Čas

Haló,lidi! Kde jste?
Ručičky  z věže s obavami natahují čas
Co se to děje pod kostelem, víte?

Chtěly by se rozběhnout, neví kam
Každá jinam míří
Jen v jednom se shodují


                            Je právě tolik kolik právě je

Ostatní sestřičky věže přizvukují
Však bratrstvo zvonů oznámí poledne,až přijde jeho doba;

Lidičky, nespěchejte, natahují se ručičky
Jste maličtí, něco se vám stane
A budeme vám znova odečítat minuty
Pane jo....

Paní Frnda

Dobrý večer...
Jak že je? Snivě?
Idee ideálu víno čaruje čarovně sladkou příchuť
A kocour vrní do rytmu  blues story  ochraptělého hlasu
Básníku, chop se mé nálady a pro okrasu jí vpleť
do vlasů dýmem protkaným rýmy
Mezi nimi se prochází oči paní Frndy a sní...

Z pavlače

Milá paní okenice, jsou doma? Zdrávy?
Milé dveře bez petlice, dostala jsem zprávy, že se stěhují ti vaši.
Snažší, že je vyhořet, říká okno co mu vlaje záclonka.
Pěkná poklonka!
Muškát uvadl; dí okno v druhém poschodí.
Polámané schody vržou: Co vy, pavlačové drbny namelete, když chci spát...
Prosím, neběhat!
Komínu, jo, tomu se to směje, když je léto a má klid
Počkej, milý brachu, až bude čas zatopit!
Paní nájemníková prý jela s dětmi na prázdniny
 a pan nájemník jí pustil z klece kanára. To bude mela, až se vrátí!

Starý pes co utekl, jen zavrtěl ocasem: Tyhle pavlačové drby nudu jistě krátí,
ale poslouchat je celý den...
Jdu se podívat kde hárá která fena než sejde den s večerem

u naší mačky na zápraží, jako aj v našej dědině, tam je kludu....

Aj dýmy usnuly poledným spánkom v komíně....

 

 

rozdvojené hodiny

 

Rozpadl se čas : 

Nebylo by na tom nic divného, vše se časem rozpadá, ale - Nezapomněly, milé hodinky na svá kolečka a soukolí?

Jedna ručička si ponechala minuty, jedna hodinu, která rovněž už nikdy nedojde svého cíle. Ztřeštěně nahodilé zbylo každému pouze  po zvonku; 

stydlivě se oba  schoulily na rozbité tělo a začnou s ním chytat do útrob pouze prach 

doufaje, že někdo přijde až se naplní čas prašných zrnek a slepí vše zpět v budoucnost. 

Potom se i srdce hodin probudí

Vzpomienka

...padají do očí, do tváří,snáší se do dlaní vyčkávajících na další pohlazení
šedivé stejně jak chmýří pampelišek, lehounké vzpomínky
...smíšek lehtající doteky:Bývalo veselo kolem dětí
a lásky; tančívala za mlada s nejhezčími mládenci, tak to bylo
...milo bývávalo, miloučko je v závětří času, kdy je dovoleno vzpomínat

zahradní vernisáž

co dodat ;  obrazy roztančených domů vkročily do zahrady  

 a nebylo víc nad veselou krásou barevného tance

Dům, který tancuje

Je jeden dům, tam bydlí Štěstěna, má tváře růžové jako obláčky za svítání
 a jeho oči svítí modravou oblohou, když odívají se doslunečního třpytu
ústa, věčně dokořán propouští pozdravy "Dobrý den a Nashledanou, Přijďte zas pobejt"
jako nejsladší cukrlátka
- je oděný do květů a láká na čmeláčky a na berušky; voní příslibem...

Bydlí tam Štěstěna, proto tančí kdykoliv mně vidí přicházet

Je dům vprostředku ulice,pod hradem sídlíce
Má pavlačové vytríny, a  kdo v něm bydlí?
Zeptejte se; pyšný jak páv se nakrucuje
Samí dobří lidé, věřte.
Hradní veličenstvo  mu k tomu přikyvuje: Jsme dobří sousedé
Jen měšští panští, věřte nám, hodí se k našim úlitbám
Mezi ně sypou se návštěvníci jak perličky z pouti rozházené
Eh, malý domek na vesnici, ten v růstu času nás nedožene!

 Do kostela v neděli otevřela se pusa zvaná brána dokořán

Lidé scházejí se ze všech stran zvědaví, jestli do nebe až vede

Zatímco malý přístav, pokojík pokojně spřádá malířčinu voňavou chvíli

Což, kdybychom se u ní posadili a začali s ní snít?
Božský klide! To za tebou jsme přišli!

prvomájové

zavírá se neděle,zavírá se první máj...zas všechno spadne do všednosti. Nebo že ne? Že si uchováme příjemnou náladu co nejdéle?

s odkazem na: O češtině a pro češtinu (1) (zobrazit ve WikiKomentářích Google)

prvomájové

zavírá se neděle,zavírá se první máj...zas všechno spadne do všednosti. Nebo že ne? Že si uchováme příjemnou náladu co nejdéle?

s odkazem na: Tak nás na tom... (1) (zobrazit ve WikiKomentářích Google)

...sedla si malířka k paletě
-ta začala jí vyprávět:
Vidíš? tady mi rozkvetly vlčí máky
a tady taky
a tady beruška, a druhá, třetí
už zvedá krovky
neboj, ta také neuletí z tvých květů barevných jak na mně napadaly
vždyť si s námi hrály na schovávanou, Lubi
Tak brzy zas nashledanou!

Přijď plnit naše tajné sliby,,,,
že si nepřestaneme hrát
                                                                                    barevně hrát

Růžové

To bylo tuhle, za svítání, vyšla jsem strání nad naší ves
kopcem jsem vstoupila do snění
...celé růžově mlžné mně snášelo uličkou zpět
a domky , právě se budící se zvědavě dívali do mých očí
"Kdepak jsi byla tancovat, průhledně růžová vílo, že je ti tak růžově milo na duši?"

letí, letí na koštěti

Z pavučinek utkaná, do závoje z nebe
- rozlétla se proletět; víří kolem sebe: Jakpak se má svět?
letí, letí na koštěti; radost pohledět!
- spletla si ho z proutků  břízy
z mechu voňavého řízu oděla
- pěkně k tělu přilnula se, k pleti sedla, k štíhlu v pase
A teď letí, letí časem, do máje se řítí, do májové noci
- cítí její vůni svěží

Stěží netopýři dohoní ji v kráse;
- snad se sejdem přeci jenom v čase.......

Záznam WikiKomentářů Google od uživatele jiřina

pro chvilku pohody

s odkazem na: Nojo, co s tím? Já... (zobrazit ve WikiKomentářích Google)

...znám já jeden domek, jeden dvorek,
jednu bránu do dvora,ve dvoře je stodola, jedna věž:
Věř, či nevěř místo střech si posadily kloboučky, každý jiný; hezoučky je mají dané, seskládané ve vějíře, třásnaté.
Kýho víra, k nevíře až; padnou jim jak ulité

Klaunovní

Jůů, tak tohle je ten svět,kam mě moje milá malovala,

přidala mi tulipánů červeńoučkých jak můj nos;

Páni, ta se přitom jistě smála!

Vždyť jsem pro radost!

Nohy rostou ze země, spletly se mi;

která z nich je levá? Vždyť to neva ;

dobře mi je povázala do uzlíku; můžu s nimi vířit v tanci.

Přidejte mi gratulaci, že jsem tady

přitančený své malířce do zahrady

Lubici větrolámání

Fíííí, letí oblohou, tváří nadutých

Větrník

-

vše kolem utichlo jak zaleklo se jeho svistu.

Jen stará, dobrá věž se sehnula nad střechami města

 a šeptá jim zvonivým hláskem:

Jenom klid, milé domky ke mně schoulené,

přitulte se blíž

-

vždyť i jeho svist pomine, tváře mu splasknou

 a zbude z něj zase jen ta krásná, modrá obloha

Milá tetko věži, tak už jsem sundala sněhovou čepici

sídlila na špici, těžká byla;

Věž druhá  povídá:

i mně už smyla loňské nánosy šedi

 Záříme nově, řekly a padly si do náruče

zatímco zvony jim tlučou vesele bim bam bim

Je pravé poledne březnové

nad městem, neděle

z komínů linou se voňavé  obědní beránci.....

 Byla slavnost veliká

- zavítalo jaro 

podhradí se raduje

zeleně se obuje

věže hrad i  klenba hradu

pospíchají na zahradu

 - roztančená oblaka

Koho by to nelákalo

- jarní veselice

kvítí převelice 

bude pospíchat na tu slávu

na ten roztančený hrad

kudy bude prorůstat

- krutibrko do čepice!

Jaro je tu...

- je to málo?

víc než dost

radujme se, veselme se

 s hradem jako v podhradí

roztančené zdi a věže

- smíchem, teplem pohladí

Hoj, tož bude veselo, muzika se skládá
vyberte si dle svého kdo dnes bude hrát
tóny z Lubky obrazu - tak jak to má ráda
ty nebudou nejspíš dneska v noci  spát:
v světle svíčky ožijí, budou vyhrávat
...tamtadadá, dádá, ráda, brumšum twist Lizt
pozpátku a znova
...a když půlnoc odbije začne hudba nová
...tšššífííí,pššší, spí, Lubka, malířka
tóny basy lehtajíce tikot minut k ránu
broukají si s saxofonem
...jenom tiše, jenom lehce brumtrů, brumtrý
džíjazz, džííí: Lubka spí
Až ráno probudí se skončí sen
My poslušně v obraz se nazpět poskládáme:
Jen ona  dobře sama ví
Jak na ní se pro toto společné bábení usmíváme
Zdánlivě neteční.
Lubka teď sladce spí
...brum twist Lizt džííí jazz, pšššííí
                                                                                    

Albertovo Tramtárie

Kouká Albert...
milá Lubi, jak se chodí do téhleté uličky?
Myslím, je to Tramtárie?
Nemají tam pastičky, na nich sýry ze zlata?
Půjdu se tam podívati...
...když pastičky nepotkám, budeš se mnou bohatá o zlato co nasbírám....

V zapadlé uličce

pověz mi, pavoučku

- vpletls mě sítě do vzpomínek:

Touhletou uličkou, touto pasáží já chodila  časem
od prvních krůčků za prvním hlasem milostných básniček;
 Tady jsem upustila Popelčin střevíček,
tady můj pramínek vlasů ze zlata začal oblékat tmavší pléd,
a tady ten pokoj v domě a v duši usedl ke mně;
 Polehoučku, pavoučku s pevnou sítí, zase jsi přinesl zpět  domů, jen tak si posedět...

Teplo v domku:

znám jeden domeček,
v něm krb
u něho plátno
na plátně soudomí
 v něm průchody tam a zpět
- jako zvědavé okenice
propleteš se jimi do světnice
 ke krbu, k plátnu
a na něm soudomí s průchody
zvědavými jako okenice
kudy se chodí do světnice
kde Lubka teplem maluje
- čaruje cestu ke zvonici...

Rozhovor s datlem z Lubky obrazu

"venku lítaj bílá peříčka"

 povídala moja Lubka, malířka,

když štětcem mi peříček do obrazu přikládala

- u krbu jich malovala

- oheń vesele nám k tomu praskal v krbu

jak polínka hltavě si polykal;

- nebesy modrými přikryla obrazu od rámu k rámu

- toť: což abych jaro jí nazpět rychleji vyťukal?

Ve Štiavnici s mačkou

...

takové maličké zastavení

vzala si Lubice  do vzpomínek

- mačičku k sobě přitulila

- chlupatou kuličku

ta očíčka jako korálky

jak moudrá sova upřela na nás:

Jo, zachytit čas ten společný ve Štiavnici?

Může být;

však moja milá usmívá se

- dobře bylo nám;

Beztak už podřekla se obrázkem...

V Uličce.....

pověz mi, pavoučku, vpletls mě sítě do vzpomínek:

Touhletou uličkou, touto pasáží já chodila jsem časem
od prvních krůčků
za prvním hlasem milostných básniček;
 Tady jsem upustila Popelčin
střevíček,
tady můj pramínek vlasů ze zlata začal oblékat tmavší pléd,
a
tady ten pokoj v domě a v duši sedl na mně:
 Polehoučku, pavoučku s
pevnou sítí jsi mě zas přinesl zpět;
Domů, posedět.

sněhuláčkovo dobré ráno

Hej hola! Město! 

Už jsem tady! 

Nesu ti pozdrav od Zimy ze zahrady

a květů z ledu  na okna ti vysázím;

Co říkáš z věže korouhvičko?

Že už tu paní Zima bydlí ?

A že nastydly jste, střechy,když nedala vám bílé čepice? 

To její sestra Zimice tu pokoušela rejdit,

od ní máte ty rampouchy.

Já ale vymetu jí, věřte;

Mám z proutků svižných koště,  a proti mrazu na hlavě hrnec, když rozmáchnu se - to bude tanec !

To prachové peříčko se kolem hned rozletí  pro sněžné čepice, pro vrány, pro děti....

sněhové čepice

Paní Zima utkala bělostných čepic a kulichů  a teď je rozdává kde se dá: na domy, na stromy,na ploty, chodníky, sází jich po lukách, po stráních, několik vpletla i na oblohu, slunci se pokouší nasadit bělostný šál
a plete, plete dál.....

Byl jeden hrad, ten si chtěl hrát,

tak jak ho milá malovala

Natáhl zvědavé věžičky z rámu

kam se mu schovala

   ta která ještě před chvílí štětcem a barvičkama

dotýkala se jeho zdí;

Lehtala je stejně jak beránci na obloze

které k nim přisypala....

Kuk! 

Kouká se v povzdálí

jak to hradu takhle sluší 

zvědavým věžičkám, slunečním zdem;

Jen ať se koukají kde má svůj sen

Z obrázků Lubici Lintnerovej/ ze mlýna

vení po chvilku s poezií

Stránky

• Domovská stránka
• povídkový kapsář

Tento blog

Původ odkazu

Web

Tento blog

Původ odkazu

Web

 

:U mlynáře na zápraží slunce na pavlači sedí

- hledí do oken:
Dobrý den má zlatá zrnka,
kde jste se tu vzaly?
 Z obilí se vysypaly,
milé slunko.
Dobře jsi je hlídal.
 Jak jsou pěkně naducaná;
pan mlynář se díval.
Mouka je z nich krásně bílá,
 chleba bude ze zlata.
Děkujem ti, sluníčko,

 že je díže bohatá!

Kde že je doma / U Lubici v závětří

 U  LUBICI? TO JE  TAM, CO ...
dveře dokořán;
Svíce hoří, teplo dýchá, 
na zdi staroušci co svatí bdějí
pohodové chvíle  znějí sněním..






Je tu rovněž obraz spížky, nejspíš vínka  domov zvaný sklípek: malý, doškovaný střípek
kam sny snesla uchovat paní domu;

;štědrost k  tomu, plná letních dožínek

jako slunečnic, když sypeš semen, semínek.

Svíčka hoří,mihotá se v tanci

vínko rudé skleničkou se odráží, 

perlí se; arci...

snad že je z té vinice co za domkem  je ve stráni

vzpomínkami dál zase mně prohání:

Tam, tam je doma, mezi svýma;

tam je teplo, veselo i príma nálada. Že se vrátím zase ráda?
Kdo by prohádal? 

posezeníčko

Při kávičce seděli jsme; 

že nám bylo sladkobolně blaze;

u Lubici na obraze zapředeni v čase skládali jsme romanticky verše;

Tlacháme o lásce, o věčnosti;

zatímco kočka k pavoučku předením nitě spřádá.
Básnířko obrazů, jak mám ráda tu chviličku s tebou spředenou;

ráda!

Lubi bílé věže

když bílé věže k sobě tulí se: to bude zima?

Oblaka modravá co kolem letíte? Co mi povíte?

Za obrazem oheň vřele praská:

I v kamenných zdech je skrytá láska