jak se Mourek chystal k Micce nahoru

Ten náš Mourek, to je kousek

na Micku si brousí fousek

že prý si ji jednou vezme za svou družku

do světa; vydal se k ní tuhle oknem

- popleta-

není okno jako okno

 za tímhle je koček bál

- je jich tedy v jednom šiku naplněný sál-

Jak si vybrat při měsíci tu svou pravou tanečnici?

Stalo se mu co se mělo

- všechny domy, okenice mají smíchu plné líce-

až vyleze sluníčko ráno zpod červánků

zahlédne tam Mourečka

 s pláčem na kahánku

 jak tam na zdi přilepen

hledá Micku svoji dál

lampy už mu zhasínají, měsíc už by spal....

Lubinkino cestování auto- portrétom

...vzala si do batožika svojho snění

domky svojho města

 a pribalila modré z neba

- vytáhla čtyry kola a hned mala autíčko

na prejezd čo s Časom

oj, babka jedna

vzala s sebou i koště, ktorým prolétává

nočnými sny

To si dala...

I věže kostela so smíchem až tancovala

hodiny její se nakrůcaly

Kampak jsi, paní našich rozprávok tak pospíchala

lebo pometlo vzneslo se aj s autíčkom

 a hned z domu, jeho izbyček

urobila jsi uzlíček smiechu 

aj černé mačky v údiv, pro potěchu

Taká to že hrůza 

tě uvidět letět!

O Lubi červeném muškátu

 ...za okno jsem si  dala
- nezbedu, v náruči jsem přinesla si ho od tržnice,
aby mi zdobil okenice.
A teď, já, nešťastnice stěží ho uhlídat dovedu
Otevřít svět  jsem mu pospíchala
- v rozhledu aby byl, viděl svět více
za to, že smutný byl ze světnice
Co bych mu mohla přát více?
Tolik jsem muškátu svému, červenému přála
A hle! on z mojí okenice šplhá si přes balkony
přes světnice stále dál a dál, pospíchá
 v rozletu být viděn světem více
- vy, kvítky, milostnice, což ho neopustíte, neřestnice?
a on, holý, opuštěný kmínek bude rád,
když odřezky jeho zase si uschovám od svého srdce,
do světnice....

Zpod večera pred vetrom

Povedala mačka zvečera kedže do ulici hleděla
prijde vietor mezi nás si zahrát na věžičky
už nám po oblohe pripnul růžové pentličky
To nie sú pentličky, to raz červánky se zardely

Mačko, povedz, ako s rozprávkami
vetru pripravuješ večer  neděli?
Preci proto, domky moje, abyste se zardely
od snu, kde ste zavreli  své dvere nám
oknem já vám zašepkám...

Dětství

Hej, koníčku, pěkně mi medvídka nes

hopsa hejsa, přes pavučinky vzpomínek vede les

co přelezeme, v minutách hodin je setřeseme

a starý kocour dál nám střeží

krupičnou kaši co na večeři 

nám chystala vždy maminka

houpy, hou koníčku ze dřeva, milený, ztracený

jen můra na zdi vzpomene si

na naše kdysi, chvilky večerní...

Z mojich snou

Chtěla bych vstoupit do města

kde ještě včera bylo dnes

pléd pavučin se na něj snesl

a odnesl mne v čase zpět

- 

ten nálet vzpomínek

ach, slatkobolně slétl mi do náruče

-

tam někde v ulici

tluče i mé srdce