Prečo sa Filipko stále len na Barbakan pozerá

Bu´d vítán, Filípku, kocourku zvědavý
copak ti pokoje nedá,
že šplháš po římsách, do okna hledíš
stále jen v obraze, v zrcadle vidíš
pověz mi co to je
I domky ulice za tebou točí se
zvědaví co tam hledáš
-
dokud tě nepustí ochutnat talíře
pokoje prý ty nedáš....

Jak že začala píseň svítání

Nejdříve se zvonky rosy rozezněly chodníky

 kde si mezi dlažebními kostkami  ještě v noci hrál déšt

 na schovávanou, letní kapky něžně seskakovaly do louží

a malovaly na střechy a na zvonice  obrazce

-

po dešti;

z hnízd se ozvala melodie jak krásná byla noc a jak svěží přichází den

 pro ptačí trylkování, na špici kostelních věží šplhá červánkové nebe

až městské zdi se slastně protáhly a zvoní do okenic

"nezaspěte letní jinotaj!"

když se modrostmívá

Na město snáší se mlhavý pléd

je utkaný z rosného stmívání

-

 ještě slunci nezavřelo dveře

a okenicemi nechává sklouzávat jeho poslední zlaté prameny

-

šimrají spáče

nezaspěte kouzlení, vstupte do čaroděje