Městečko

 V jednej ulici z ateliéru sešlo se městečko na pokec;

kývaly domky na kusu řeči: 

Je přec krásná věc jak v řadě vedle sebe

jsme si městečkem plným věží.....

Kdo nevěří ať jen běží k  naší malující paní

potkala nás totiž jaksi znenadání

 a hned si nás oblíbila

do ulice sestavila, 

až jsme městečkem pohádkové zemičky

Přijďte jen posedět mezi námi, vy, prostě prostí, nevěřící, lidičky!

letajúca vež

 Veru, stalo se v dašťovou sobotu popoludni. veži sa zachcelo s vetrom si zaletět....
Rozmáchla sa nad domy, nad strechami...
Ty se zlakly, že by zostaly tu sami?
Kominíčku, povedz jej z výšky komína, že lietajú iba vtáci
Aj mačka zhovárá se: taká to konina,
Ke´d vietor odvane, kdo z věží sa  ako vietor raz  vrací v čas polední?
I bijú vežné hodiny poplašně: Zadržte věžu; však, ať o letu si iba sní!

Mačky dom

 Tuto, z tohto domu vyšla jsem se prejít Lubky atelierom

 a pozret sa na to, aký že dnes dom v akej ulici mi stvorila;

 Veru, páčila sa mi jeho výška, počet oken tiež bol  skvelý,

 ale najlepši sa mi páčí, veru pod strechou, veď létajú mi tam sem vtáci; 

Lubi, prepáč, práve sa tam  vracím: ňauuuuu

povedala věža věži : Dost už bolo samoty
...a čo ty? Zda se prizhováráš tejto opuštěnej dobe?
Že by bolo bližší tobě věkom spěchat do stárnutí?
Kdeže věže stárnu! Také věc
- náklonnosti času treba. Ludia stárnu, lebo spěchajú
nás tu na pospasu  času nechajú.
Veru pravda, času máme dosť, duoležitá je len naše príchylnosť!