Mít třináct důvodů při fontáně

Městečko slaví karneval, nebesa dala mu do vínku duhu

že dešťové kapky mají bál 

a proto se sluší na výstuhu

fontáně nabídnout korunu ze stříbra

 a perletí duhových

-

e třináct důvodů

proč jí navštivit

za prvé dotknout se,

podruhé usadit se

za třetí zasnít se

za čtvrté vnímat sen

za páté okouzlen

za šesté zvonkohrou

kde krůpěje za sedmí třpytí se

za osmé jako na míse manu

z devátých důvodů to ve kradu

abych z desátého řekla "Jaký jas"

Tolik krás z jedné kašny po dešti, to jedenáctý důvod

pro štěstí dvanáctý důvod městečku

"taková maličká oslava bytí"

třináctý klíč je něžný smích co pronikl

a klid co nejde pro nic opustit

Keď že vtáčka lapajú

Ej, ty světe v tom mém letu létem

 ke slunku k oblakům v beránčích kožiších

- krajem zní jen vánku smích, když louku pročesává

hodinám ve městě, na věži kostelní  taktu dává

cink a cink, jak zvonky luční zazvonilo...

...a kde léto bylo, kočky co ze střech slezly jste?

Třeste se, podzim strnisky žene se

do  ulic, okenic; starý kaštan o tom své ví,

ševelí; i můj let do jiných krajin už odvelí

zatímco chtěl bych dál   nad jeho krajinou lovit dny

V dešťovém obraze zbudou tu za mne jen mé sny