Fíííí, letí oblohou, tváří nadutých
Větrník
-
vše kolem utichlo jak zaleklo se jeho svistu.
Jen stará, dobrá věž se sehnula nad střechami města
a šeptá jim zvonivým hláskem:
Jenom klid, milé domky ke mně schoulené,
přitulte se blíž
-
vždyť i jeho svist pomine, tváře mu splasknou
a zbude z něj zase jen ta krásná, modrá obloha
Žádné komentáře:
Okomentovat