Prečo se musela vrátit

Prečo že sa musela vrátit?
Lebo vzpominkam zabudla dát klúč
Tak takto za nimi pospíchala
Rozkvitnutá v čekání
Než mraky rozobehnou sa oblohou
a budú tiež pak fuč

Hracia skrinka

Povídal si jeden domček v jednej ulici

aké že je to být tančící

rozehrál svoju vežici

_

Aj, to to znělo ulicí smíchom

že tančila celá ulice

vzala si od ludí jejich strevíce:

 klapklapťapky

hopky hopky!

Zrkadlo života...

Kam že jste se rozběhnuly, milé hodiny z věží?
Stěží vás dohoním, pospíchám nevím kam
Letíme na Časem, je tak sám
- my máme svoje ručičky
on jenom pohledy skz naše věžičky....

Ako že si čas vzpomiená

Vzpomienky sypú sa z oblakou,
ptáci jich roznášajú ako poštovná psaníčka
- píše ich místná vežička:
bimbambim bim bim bam,vesele  do neba letí piesnička
...a strechy trpezlivo počúvajú:
Kedže porvé zazněla zvonkohra, to jsme teprve vyrastaly
to jsme byly malé baráčeky, to nám dávaly na hlavu strechy,
aby nám nepršelo za chrbáty
to svolávala naše bývajúce na první krstenice
to zapálila sa u oltára prvá sviece
Bože moj, aké je to krásné bývať pod jejími krídly
a počúvat: bimbambimbim,melodiu....

Kedže básník maluje...

Kedže básník večerom čiara sny snivými barvičkami 
sú modravé ako more na nebi
 kedže den v perinách jeho usíná 
a striebro mesiace pohasíná okenice, sype jim ze své svíce;
 Tu domky ožijú
 a tancujú svá noční blues
 zatímco paleta maliarova šepká mu do spánku
 teraz to zkus je uchopit a s nimi si zatančit....

V uličke

Mám ho uložený pěkně v uličce
- kontroluje věž svůj stín
Aby nevybledl rozevřela nad ním svoji věž, deštník
Těší ji jak maluje po domech její obraz, ciferník a tak
podobně; v okenicích, na chodnících
kam slunce nedosáhne, když se natahuje
Co všechno mu naslibuje, aby nesplynul s okolím?
Cudně zamlčuje; Nic vám nepovím!
Proč ho potřebuje?
K svojí velikosti přeci co já vím!

Zvony nad Grazom

Bylo právě kolik bilo, když to probudilo starou zvonici
Její zvonky, stále hraví, staří chlapíci  postrčili ručky hodinám
aby měli blíže k hrám, mohli dělat opět neplechu:
"Bim bam bim , bim bum" vyzvánějí krajinou, aby slyšel každý dům
a smějí se potměšile: "Lidé se zas seběhnou ke kostelíku na Grazem"
"Mamko, zvonice, tak jaký jsem já kabrňák?
"Bimbambum"hádají se, strkají se; jenom tak: "Lidé přijdou za hlasem!"

Ako budíček Miro umelcov zo sna zobudil

"Město, městečko, co ty bys spalo?
Takový krásný den nám slunko nachystalo"
drnčí budíček- zvon Mirko z hradní věže
 a na okenice klepe," Hej vy lenochové!
Prostřete polštáře oknům ven
 a do oblak pošlete pozdravy snové!
Budou vám malovat nejhezčí z obrazů
 na plátnu nebeském od východu do západu.
Ty tam vzadu, ještě spíš?
Ještě nemáš plátno nachystané na obraZ?
Vem tedy alespoń slova a rýmy, zatancuj s nimi..."
Bimbimbim: zvonice  budí spáče.
"Už je čas"

Když   mraky hrajou si na deštivé
mým uličkám to tak nevadí
- veď si jen hrajou na cákané,
malují po chodnících  v kalužích obrazce
- kolkolem zní veselý klapot kapek
 a deštníci mají pestrý bál
Aj starý, župný dům se rozesmál
až smíchy pláčou okenice
Nač rmoutit se, netřeba tomu
vezměte příklad si z domů!