Z pavlače

Milá paní okenice, jsou doma? Zdrávy?
Milé dveře bez petlice, dostala jsem zprávy, že se stěhují ti vaši.
Snažší, že je vyhořet, říká okno co mu vlaje záclonka.
Pěkná poklonka!
Muškát uvadl; dí okno v druhém poschodí.
Polámané schody vržou: Co vy, pavlačové drbny namelete, když chci spát...
Prosím, neběhat!
Komínu, jo, tomu se to směje, když je léto a má klid
Počkej, milý brachu, až bude čas zatopit!
Paní nájemníková prý jela s dětmi na prázdniny
 a pan nájemník jí pustil z klece kanára. To bude mela, až se vrátí!

Starý pes co utekl, jen zavrtěl ocasem: Tyhle pavlačové drby nudu jistě krátí,
ale poslouchat je celý den...
Jdu se podívat kde hárá která fena než sejde den s večerem

u naší mačky na zápraží, jako aj v našej dědině, tam je kludu....

Aj dýmy usnuly poledným spánkom v komíně....

 

 

rozdvojené hodiny

 

Rozpadl se čas : 

Nebylo by na tom nic divného, vše se časem rozpadá, ale - Nezapomněly, milé hodinky na svá kolečka a soukolí?

Jedna ručička si ponechala minuty, jedna hodinu, která rovněž už nikdy nedojde svého cíle. Ztřeštěně nahodilé zbylo každému pouze  po zvonku; 

stydlivě se oba  schoulily na rozbité tělo a začnou s ním chytat do útrob pouze prach 

doufaje, že někdo přijde až se naplní čas prašných zrnek a slepí vše zpět v budoucnost. 

Potom se i srdce hodin probudí