Čípak věže že na ni mávají? Kostelní věže Štiavnické jí lákají;
V jednom domě naší ulice sedí malíř co má už dlouhý, bílý vous i vlas jak maluje dlouho náš běžící čas. Paletu má posetou barvičkami jak louky květenou a krade z ní na plátno před sebou obraz k obrazu.
Už domaloval kytaře píseň, a pořád je to málo co objevuje, že by za to stálo zanést do obrazu.
Trpaslík dlící pod stolem pomalu zarůstá v samorostlého pamětníka a ještěrčí jazíček se s demižonem vína stýká, aby ho chutnal než ho sám malíř vypije....
...ten ale nemá čas; maluje, maluje pro Pohádku, aby jí děti neusnuly než domaluje
Tak, tak, tak tikají hodiny na věži. Kdo nechce, ať jim třeba i nevěří. Je to tak.
