- nezbedu, v náruči jsem přinesla si ho od tržnice,
aby mi zdobil okenice.
A teď, já, nešťastnice stěží ho uhlídat dovedu
Otevřít svět jsem mu pospíchala
- v rozhledu aby byl, viděl svět více
za to, že smutný byl ze světnice
Co bych mu mohla přát více?
Tolik jsem muškátu svému, červenému přála
A hle! on z mojí okenice šplhá si přes balkony
přes světnice stále dál a dál, pospíchá
v rozletu být viděn světem více
- vy, kvítky, milostnice, což ho neopustíte, neřestnice?
a on, holý, opuštěný kmínek bude rád,
když odřezky jeho zase si uschovám od svého srdce,
do světnice....
