Byla žila jedna věž
mysli si, že je to lež
byla věž a byla brána
která vedla k věži
jaro, léto, podzim, zima
stále si ji střeží
Sníh jak květy střídají se v čase
a už jsou tu rampouchové zase
to mají i domy rýmy jak skládají sněhu rýmy
do zvonící závěje,
že střecha se zas poměje
pod bělostnou peřinou
Páni, dámy, prominou, že se jim zdá lež
co potkalo věž
Na hodinách přistály tři prý sněhuláci
po střeše hned šplhali
- to jim dalo práci!
a pak na nás kývaly jak jim vítr hrál
I já jsem jim mávala
....Jak to bylo dál?
S jarem jsem , žel roztála
Brána spala, neviděla
jaký sen se nocí zdál
