Noc vo vzpomienkách

Napadalo pavučin

do stínů, nočních uliček

z věží hodiny zaplakaly,

že dlouho stály

zvonec, že dlouho nikdo nezvonil

po střechách jenom kočky lkaly

aby zpět kocoury přilákaly

a domy spaly, zapomenuté dnem

Záclony na obloze vypadaly uboze

snad by se i žalem rozplakaly

 a domy spaly

domy je nevítaly

schoulené do tmavých uliček

Možná, kdyby měsíček vydal se mezi ně

, pohoupal sny jim na klíně

 Ze záclon těžkých se první slzy draly

hodiny dřímaly, zvon pochrupoval opuštěný

jen pavučiny oblézaly opuštěné stěny...

Ráno na trhu

Ej, otvorte sa, zvedavé okenice

prijelo slnko v zlatom kočíku

chvátajte babky kupit zlatých nití

otvorte dverí dokorán

ať može  svoj vzletný stánek rozsvítit

do všech kútov, stran...

Ako sa barbakan a mesaičik o mesto starali

To byla noc, a všeci kolem spali

kedže sa barbakan s vežou kostola postrkal

kdo že má vlastně dneska držať stráž.

i zhlédnul k nim mesiačik z oblakov, 

a mal hned smutnú tvár.

Barbakan, aký ty jsi strážce, že veži tolko našepkáváš rátanin?

Veď, že je hlásná, mala by ti hlásať kdo že ide

nie, že sa škorpiť o to budete.

Hej, mesiaci, veď, pravdu máš

Pekně nám sviť

 a my dvaja budeme hlídati

aby neprišol v mesto kdo v něj nepatrí!