...znám já jeden domek, jeden dvorek,
jednu bránu do dvora,ve dvoře je stodola, jedna věž:
Věř, či nevěř místo střech si posadily kloboučky, každý jiný; hezoučky je mají dané, seskládané ve vějíře, třásnaté.
Kýho víra, k nevíře až; padnou jim jak ulité

Klaunovní

Jůů, tak tohle je ten svět,kam mě moje milá malovala,

přidala mi tulipánů červeńoučkých jak můj nos;

Páni, ta se přitom jistě smála!

Vždyť jsem pro radost!

Nohy rostou ze země, spletly se mi;

která z nich je levá? Vždyť to neva ;

dobře mi je povázala do uzlíku; můžu s nimi vířit v tanci.

Přidejte mi gratulaci, že jsem tady

přitančený své malířce do zahrady

Lubici větrolámání

Fíííí, letí oblohou, tváří nadutých

Větrník

-

vše kolem utichlo jak zaleklo se jeho svistu.

Jen stará, dobrá věž se sehnula nad střechami města

 a šeptá jim zvonivým hláskem:

Jenom klid, milé domky ke mně schoulené,

přitulte se blíž

-

vždyť i jeho svist pomine, tváře mu splasknou

 a zbude z něj zase jen ta krásná, modrá obloha

Milá tetko věži, tak už jsem sundala sněhovou čepici

sídlila na špici, těžká byla;

Věž druhá  povídá:

i mně už smyla loňské nánosy šedi

 Záříme nově, řekly a padly si do náruče

zatímco zvony jim tlučou vesele bim bam bim

Je pravé poledne březnové

nad městem, neděle

z komínů linou se voňavé  obědní beránci.....

 Byla slavnost veliká

- zavítalo jaro 

podhradí se raduje

zeleně se obuje

věže hrad i  klenba hradu

pospíchají na zahradu

 - roztančená oblaka

Koho by to nelákalo

- jarní veselice

kvítí převelice 

bude pospíchat na tu slávu

na ten roztančený hrad

kudy bude prorůstat

- krutibrko do čepice!

Jaro je tu...

- je to málo?

víc než dost

radujme se, veselme se

 s hradem jako v podhradí

roztančené zdi a věže

- smíchem, teplem pohladí