Měsíc za to může snad, starý kamarád
slétl na můj hrad a chtěl se mnou karty hrát
o hvězdy na nebi, o mraky, oblaka. Řekl:
Básníku, Imriško,zdali tě neláká přidat se k nám?
Přísahám na moje táhlé Hůůů, švindlovat nebudu
přidám ti do hry utichlé zvony věže kostelní, té dámy
co sedí si tiše mezi námi, zdálo by se, že spí
v hodině půlnoční. Leč ona hlídá
Jestliže jeden z nás prohraje bude bída
a nebe zapláče nad zmarem tohoto rozhovoru.
Můj sýčku, Imriško zakletý, dobrou noc
jdi už spát, hra končí...
Zas ráno potkáme se spolu, zas získáš nazpět moc
