Jak že blázen motýly chytal

 

Můj blázen, sotva ráno sobě přivstal

hned chytati motýly vydal se;

on přeci toužil po kráse,

lehkosti jejich bytí

není mu zbytí než je ulovit

neb k motýlům ho váže vážný cit

Ze sezóny duší- pro blázny

 

 Hej, bláznové tohoto světa

 nám bláznovství ať vzkvétá

je to přec pestrá paleta citů

Dost bylo o nás mýtů

-

My přeci, byť jsme blázni

děláme náš svět krásným!

Moje galaxie

 

Vznesená do vesmírných  výšin stratosférových

 ztrácím se vprostřed hvězdné báně

však nalézám v ní náruč

mého města, jeho hrboly kostelních věží

s tikotem nočních vteřin 

- jinak je všude spánek a   ulice tančící v ozvěnu mé malé, noční galaxii 

Okna do domu

 Okna jsou ústa, která hovoří

voní a zvou polední pohodou

- jsou okna, která zpívají jak hrají v domě

 líbezně pro mně

 - jsou okna dokořán co s nebem vedou dialog

slokami oblak, v kterých čtou skelné okenice

ty vlévají se do nich jako do sklenice

 - pavoučkům  předou pavučiny svými stíny

město se proplétá mezi nimi...

O stříbrných housličkách

 

Stříbrnou nocí zní stříbrný hlas

houslí, co kouzlí tóny, z věže kostelní

zní tisíci hvězdami nebe

a sněním, do kuropění...

Nespajíc, sen ti rozprávějí

struny žalbolně se chvějí

chtějí hladit, dokud smějí čarovat

prstokladem dnu zpět na návrat...