16 prosince 2010

Něha

když láska koníků se dotkne:
Ó, koukejte, vy lidičky:
to oko hřebce jemně zjihne
 u té své milé klisničky:
Oba si přitom přizvukují
 jak shodně tluče srdce jim:
Nerušit, prosím;
jenom koukat
jak vzduchem vznáší se
milostný dým dechu jejich lásky.....

12 prosince 2010

á cink, cinky, cink: 
věžní hodiny zvoní; už bylo poledne;
bělostné tiché: 
cukrovím voní náměstíčko;
cin, cinky, bim, bam, bim,
další půl hodina:
POjďte si pro štěstíčko!
To volá i sněhová peřina co okolím se prolíná!

10 prosince 2010

Hej, modrý domečku...

Hej, ty modrý kamaráde, domku ve stráni
zdalipak jsi připravil mi dobré vítání?
Komín kývá:"chléb je v peci:"
Okenice směje se: "Zahrádku máš  otevřenou,
projdi brankou, projdi dvorkem,potom dveřmi vběhni,
ke stolu si sedni;
i sluníčko na stůl složí paprsky jak zlaté vlasy. 
Odpočinout přišlo s tebou,
zlatých klasů rozsypat; až ti bude opět dobře
do světa zas můžeš vstát...
Já čekat budu jako dosud jsem tu stál
 a smát se:život jde  jak jsi si přál.....

Karneval pod hradní věží


A je to tady, zpět;
svět oblékl si šaty ze zlata
látané zbytky utahané létem.
Poslední květy růží, šípků,
odkvétající plody jeřabin;
I kaštánci, žaludy  už seskákaly na zem
zralí dětem do dobrodružných výprav:
Budou prý za paňáčky co budou vyrábět
až svět kolem znovu oblékne se do příšeří  dlouhých večerů
u stolu pospolitě s mámou, s tátou, s pohádkou.
Zakrátko vítr rozvíří tanec listů
do melodie plískanic.
Z podzimu nezbude víc
než vzpomínka na právě probíhající karneval

Na náměstí věže teskní/

.




 Povídaly babky věže, že jim "kosti" asi vržou:
Nedivme se - století, to už něco ucítí.
Kočka vlezla k hlavní věži, věži kostelní
 a teď její smích na  náměstí vnikl:
 " To je přeci věžní kohout co nastydle zavolal
pana Větra od Podzimu:
Posuň ruce na hodinách!!!"
 Frrr, a zase frčí dál..





  

pověz mi, pavoučku, vpletls mě sítě do vzpomínek:

Touhletou uličkou, touto pasáží já chodila jsem časem
od prvních krůčků
za prvním hlasem milostných básniček;
 Tady jsem upustila Popelčin
střevíček,
tady můj pramínek vlasů ze zlata začal oblékat tmavší pléd,
a
tady ten pokoj v domě a v duši sedl na mně:
 Polehoučku, pavoučku s
pevnou sítí jsi mě zas přinesl zpět;
Domů, posedět.

09 prosince 2010

Já, smutný klaun


Hej, hola přátelé, dobrý den!
Že smutný jsem? Svou tvář mám pod červeným nosem,
hádejte kdo jsem?
Veselá nálada v stáří jak zamlada, nohy svázané do uzlíku,
v cylindru nosím váš kopec díků:
Směji se tam kde pláčete a pláču schvalně kde se smějete
. Klaun se mi říká;
jsem s vámi rád, přátelé
ve chvílích z nichž se neutí

u hřbitovní zdi

Holoubku náš, co sedáš na věži
na křížku starého hřbitova ?
Obrůstá pavoučím jak šípkovým z růží:
Teplo minulosti nese kosti minulých časů,
mlčky čeká až na okrasu povstane.
Až úží se dech; povzdech pouhý jen
že obrázek vzpomínek není sen...
Ta bílá kočička na zápraží
ta to vše střeží, bílá paní
Pssst: tiše!
I k ní už se přiklání spaní!

Lubici růžové svítání

Když Lubica ještě spala růžovou si malovala nad městem.;
 házela jí do obláčků ptáčkům co se budili:
Vlašovičky,jiřičky i holubové písničkou jí zdobily :
"vrků, vrků:" šeptal holub komínu:"Koukej, střechy mají také ráno,
 tančí slunci na pozdrav.
Také ono chvátá říci."Lubi, na tvé spící líci usedlo jsem
 jak ten splav tam za městem co bzučí v sadě:
ulehlo jsem vedle tebe;
jako na zahradě stera kvítí.
 Červánkově svítím
...Dobrý den

kůň svatého Martina

Hej, milý koníčku, máš v očích hvězdičky,
 ty, které co vločky sněhové
snesly se v noci na zem.
Celou ji přikryly měkkounkým kobercem...
I tys je rázem roznesl kopýtky,
i ržáním- párou jsi zprávu tu přeposlal do nebes:
Dnes napadl první sníh:
Máš v očích jeho hvězdičky,
vločky sněhové, bělostně mechové.
Zima se snesla na zem...

zimní uličkou

Jedna vločka,druhá vločka,
třetí, čtvrtá za ní letí,
letí, letí...
Jako bosorky, které vítr prohání
nesou smetí;

Studí do dlaní a nos
nutí k pčíkání:
Zaříkání na ně neplatí.

Však jsou dítka povětrná báby metelice.
Vyhnala je z nebeského domu
převelice ušmudlaných lící
K tomu přidala jim
černých, těžkých cárů
nevítaných darů;

Projít očistcem
co nazývá se Zem.

Po nich slétnou lehká, bílá peříčka .

Rázem se zem dočká bělostného hermelínu
rozplakané větrnice rozpustí se
v jejich stopách;Inu, máme zimu

konec šprýmů.....