Holoubku náš, co sedáš na věži
na křížku starého hřbitova ?
Obrůstá pavoučím jak šípkovým z růží:
Teplo minulosti nese kosti minulých časů,
mlčky čeká až na okrasu povstane.
Až úží se dech; povzdech pouhý jen
že obrázek vzpomínek není sen...
Ta bílá kočička na zápraží
ta to vše střeží, bílá paní
Pssst: tiše!
I k ní už se přiklání spaní!
Žádné komentáře:
Okomentovat